V tomto článku bych chtěl popsat možné druhy házedel pro nové zájemce. Poradím na co se zaměřit při výběru házedla a vybavení. Vyvrátím některé mýty o technice a nastavení házedla, které jsou psané na různých webových stránkách a nejsou vždy úplně ideální.

Piloti by si měli vybírat házedla podle využití. Záleží na tom, jestli si modeláři budou létat jen za domem, nebo budou chtít navštívit i nějakou soutěž. V prvním případě stačí levný model s křídly a ocásky vyrobenými z olaminovaného extrudovaného polystyrenu s karbonovým trupem. Tyto nové modely bez vybavení se dají pořídit za cenu okolo 5500,-Kč.

Zájemcům o první soutěže vždy doporučuji rovněž model s jádry, ale pevnějšími nosníky a kvalitnějším trupem. Tento druh modelu se dá zakoupit za cenu okolo 7000,-Kč až 9000,-Kč.

Zkušení závodníci používají modely z nejlepších kosmických materiálů, které naše doba nabízí. Cena těchto modelů se pohybuje od 15 000,-Kč a mohou se vyšplhat až k 50 000,-Kč. Cena těchto modelů je odvozená od použitých materiálů, vybavení i reklamy.

Každopádně bych novým zájemcům doporučil podívat se na nějakou soutěž a probrat s piloty vhodná házedla.


Model pro úplný začátek:

Radost každému modeláři udělá doma postavený model. Klidně i konstrukční.

Všichni si však musí uvědomit, že házedlo musí být velice pevné na ohyb i krut a zároveň lehké. I začínající vrhači dokáží zrychlit model z 0 na 100 km/h za 1s. Ti nejlepší vypouští model z ruky až při 140 km/h a dokáží to pod 1 s. Každý musí uznat, že je namáhání na všechny komponenty obrovské.

Mnoho zájemců o tuto kategorii mně píše, na co si mají dávat pozor při návrhu modelu, stavbě a vybavení. I když mám ve své nabídce balzová házedla, tak je na úplný začátek moc nedoporučuji. Jsou velice křehká a měkká. Sebemenší ránu následuje zdlouhavá oprava. Nedostatek tuhosti balzových házedel pak zapříčiní malé výšky po hodu. Tento typ dotyčný vyhodí kolem 25 m a nevěří, že jiní to hází až 70 m. Model poté omotoruje a je konec s házením. Nedoporučuji ani jinak předělávané větroně na házedla. U mnoha velkých dovozců z Číny se začala objevovat podivná letadla s označením „pro kruhový hod“. Na první pohled je to malý svahový větroň s protaženou směrovkou pod trubku a nějakým způsobem zalepený házecí kolík pro kruhový hod. Tento model je minimálně dvakrát těžší a o dost měkčí. Navíc dodavatelé doporučí serva, která tam nemají co dělat. Výsledek je takový, že se model po odhodu začne klepat a přetočí se na záda. Zničený model putuje do popelnice, nebo na bazar a je konec s vrhačskými ambicemi.

Proto všem na začátek doporučuji levné házedlo s karbonovým trupem a XPS plochami. Házedlo je pevné, odolné a popřípadě rychle opravitelné. Model je docela jednoduché zhotovit doma. Stačí si opatřit šablony na řezání, desku XPS, řezačku polystyrenu, skelná a karbonová vlákna, epoxid a vývěvu. Návodů na stavbu je na diskusních serverech mnoho. Jediné, co nedoporučuji vyrábět doma, je trup. Trup musí být velice lehký a pevný. Na první házedla jsem si vyráběl pouze gondoly a trubku jsem si kupoval. Problém byl však takový, že jsem na trubku musel lepit sedlo pro VOP a pak to celé spasovat na gondolu. Úhly byly vždy jiné. Navíc běžně dostupné trubky jsou velice měkké a házedlo jsem házel jen do malých výšek. Z těchto důvodů jsem první větší vývoj musel mít v přetlakově vyráběném trupu. Mohl jsem pak použít lepší materiály a letadlo se stejnými křídly začalo létat o několik metrů výše. Navíc bylo lehčí.

Házedla pro úplný začátek mívají pomalejší profily AG na křídlech i ocasních plochách.

Směrovka je polosymetrická, aby při hodu tlačila ocas modelu k vrhačovi a uvedla tak model na tečnou trajektorii vzhledem ke kružnici, kterou svým pohybem model při hodu opisuje. Mnoho házedel nepoužívá řízenou směrovku. S dobrou diferenciací křidélek lze model naučit točit ploché kruhy jako s řízenou SOP. Na ovládání je potřeba vybrat velice silné servo, dokonce silnější než na VOP.

Vybavení kvalitními servy je velice důležité už i u začátečnických házedel. Obyčejná serva mají měkké krabičky a neudrží klapky při hodu. Na trhu jsou i k sehnání různé kopie kvalitních serv, které jsou často jen o něco levnější než originály, ale o dost horší. Kromě zmiňovaných krabiček mají problémy s elektronikou a velice špatně středí. To je u házedel velký problém, když musíte nastavit přesnou výchylku v malém rozsahu. Do těchto modelů doporučuji na řízení ocasních ploch serva Dymond D47 a na flaperony serva Hyperion Atlas DS09-SCD. Jsou to sice dražší serva, ale bohužel ta nejlevnější, která bezpečně udrží klapky při hodu. U této varianty serv používám baterie 4x NiMh 360mAh. Lepší varianta jsou pak serva KST X08 V3, která napájím přímo ze dvou LiPol 500mAh.

U všech typů házedel používám téměř stejná táhla. K flaperonům vedou dráty 1,2 mm zakončené do Z. Žádné čepy ani vidličky nepoužívám.Vzniklé vůle vymezuji CA lepidlem. K pohybu ocasních kormidel využívám pogumovaná splétaná ocelová lanka a k zpětnému tahu torzní pružiny. Lanka se neprotahují zvládají tah do 7 kg. Dříve jsem používal kevlarové nitě. Ty byly ale nevyhovující, protože měly velkou průtažnost. Daleko lepší už byly nitě Dyneema. Ty už se protahovaly jen změnami vlhkosti během dne. Jako torzní pružinu používám do směrovky 2 x pružinový drát o průměru 0,3 mm a šířce 50 mm a do výškovky 2 x 0,4 mm o šířce 50 mm.

Váha celého modelu se pohybuje kolem 280 g.

Těmto modelům pro začátek vyhovují například házedla Thowt a Long Shot.

Tyto modely musí být o mnoho pevnější a lehčí než začátečnické. Z důvodu častých srážek při prvních soutěžích doporučuji modely s jádrovými křídly z XPS olaminovaná tkaninami. Opět jsou snadno opravitelná a dostatečně lehká. Oproti první variantě však mají nosníky a trup zhotovený z UMS karbonových vláken. XPS jádra často už nejsou řezaná odporovým drátem, ale frézovaná na CNC. Tím se vyrobí daleko přesnější profil.

Do této kategorie spadají i levnější kompozitové modely. Jedná se většinou o starší, léty prověřené typy.

Trup je o mnoho menší. Často kolem páček serv není ani milimetr místa. Do trupu je možno vkládat zátěže podle sily větru a míry poryvů. Profily jsou rychlejší a citlivější na vztlakové klapky. Model pak může létat rychleji i pomaleji jako drahá kompozitová házedla. Letadla jsou za běžných podmínek rovnocenná s drahými kompozity. Důkaz je takový, že jsem v roce 2012 vyhrál s XPSkovým letadlem Eurocontest ve Vercelli, kde jsem porazil několikanásobně dražší letadla typu Polaris a SalPeter. Výška po hodu u těchto modelů se pohybuje kolem 60 m a váha kolem 260 g.

Osazení servy je podobné jako u předchozího typu, ale více se přikláním k servům typu KST.

Těmto podmínkám vyhovuje model typu Maat 1. Z kompozitových modelů pak Osiris 2, nebo Destiny.


Soutěžní speciály:

Těchto modelů je na trhu velké množství. Každý soutěžící si musí vyzkoušet, jaký druh mu vyhovuje. Jsou házedla, která létají s velkým rozsahem rychlostí, nebo jiná vyžadující přesnou rychlost na dané nastavení klapek. Vyrábějí se velice štíhlé typy, které se dají vyhodit i nad 80 m, ale létání s nimi je velmi náročné. Dále se dají pořídit letadla typu „autobus“ s velkou plochou křídla, která se nedají tak vysoko vyhodit, ale mají klidný let a odpouští chyby pilotů.

Poslední roky převládají křídla s plným frézovaným jádrem. Takto vyrobená křídla mají několik výhod. Při střetu s jiným letadlem nebo překážkou se dají daleko rychleji opravit. Dají se vyrobit lehčí při stejné tuhosti, jako mají sendvičové typy. Poslední velká výhoda je pro výrobce, že si o den až dva urychlí laminování.

Serva se používají jen ta nejsilnější, nejrychlejší a hlavně bezporuchová. Ve svých strojích používám serva MKS DS75K, nebo KST X08 V3. Ve starších typech jsem používal i Atlas Hyperion DS09 SCD.

K napájení se nejvíce používají LiPol od 2s 550 mAh až po 1s 1500 mAh. V některých starších házedlech používám NiMh 360 mAh, které však musím na závodech po každém třetím kole nabíjet.

Minulý rok byl na soutěžích nejvíce vidět Flitz. Na Stockhorn Cupu ve Švýcarsku bylo snad 90 % Flitzů. Obrovské zastoupení v soutěžním poli má i Snipe s různými variacemi trupů a tuhostí křídel. Dále je ve světě hojně k vidění i Fireblade a nadčasový SalPeter.

V této kategorii házedel bych nedoporučoval kupovat starší model bez toho, aby vám prodávající ukázal model při hodu a v letu. Mnohokrát jsou na bazarech k vidění dobitá letadla, které novému majiteli vydrží jen pár hodů. Navíc se křídla házením unaví a už po půl roce létání zdaleka nedosahují takových výšek po hodu a je to pro kupujícího zklamání. Na soutěže vozím vždy minimálně čtyři letadla o různé váze, od lehkého s hmotností kolem 214 g až po velice těžkého o 330 g. Každé má své nastavení do svých povětrnostních podmínek. Nárůst váhy házedla je tvořený přidaným materiálem a silnějšími servy. Do středních a těžkých modelů přidávám zátěže podle turbulentního počasí. S lehkým letadlem létám pouze za úplného bezvětří. Při běžných podmínkách (2-6m/s) je takto lehký model nestabilní v termice a navíc takto lehká házedla mají jen omezenou životnost. Častá chyba nových zájemců o kompozit je, že si vyberou právě tuto nejlehčí variantu. Letadlo je o dost měkčí, nedá se tak vysoko vyhodit a hrozí rozlomení křídla při poryvu větru. Daleko lepší varianta je pořídit si na začátek střední model o váze kolem 240 g. Tento model se dá bez problémů zatěžovat, je stabilnější při řízení, dá se výš vyhodit a je především odolnější.