S modely RES jsem se setkával již při vzniku této kategorie. Bylo to však většinou na soutěžích RCVS. Zpočátku to byly spíše podivné poletuchy s nesmyslnými chybami, odporujícími dobrým letovým vlastnostem u RC větroňů. Největší chyby jsem vídal v krátkém trupu, často navíc s malými ocasními plochami, a obrovské hloubce křídla. Kolikrát tyto modely spíše připomínaly motoráky typu Middle Stick. Proto jsme si s tátou říkali, jestli by nestálo za to zhotovit zmenšeninu RCVSky – model musí být po všech těch zkušenostech ve všem daleko lepší.

Model Dex tedy vyrábí můj táta a navazuje na dlouholetý vývoj RC větroňů kategorie RCVS (dříve V2). Konkrétně vychází z jeho modelů Nex a Nyx, které jsou bezesporu v současnosti nejlepšími RC větroni pro tuto kategorii. Za vše hovoří výsledky, oblíbenost a odolnost těchto typů. Dex má na první pohled jiné proporce, než ostatní RESky. Pokusím se rozebrat každou část modelu a odůvodnit, proč si myslím, že to tak může být lepší.

Začnu křídlem. Použitý profil NACA 4409 po celém rozpětí je léty prověřený na modelech kategorie RCVS a jeho použití bylo jasné už od začátku. Jeho obrovskou výhodou je značný rozsah rychlostí. Při větším zatížení modelu má větší klouzavost proti větru, naopak, za bezvětří umí létat i s malým plošným zatížením. Mnohokrát jsme zkoušeli novější profily typu AG, SD a další, ale ty se nám příliš neosvědčily (určitě i proto, že modely RCVS nesmějí mít vztlakové klapky stejně jako RES). Letadla s těmito profily se musela přibližovat na daleko větší rychlosti a trefit se přesně na bod, bylo obtížnější. Smysl měly pouze do silnějšího větru. Já si tím pádem mohu Dexe zrychlit“ při přiblížení na přistání, aby mi nikde neuhnul ze směru. Naopak před bodem si jej zbrzdím, abych lépe trefil střed.

Chtěli jsme zachovat i štíhlost křídla. Dex má hloubku křídla u kořene 200 mm. Dalo by se polemizovat, jestli to není příliš, ale kvůli jeho univerzálnosti jsme zvolili právě tuto hodnotu. Do větru bych se nebál ani hloubky 180 mm. Každý ví, že štíhlá křídla mají lepší klouzavost a se správně zvoleným profilem je to obrovská výhoda.

Lomení křídla je již také léty vyzkoušené na RCVS. První modely kategorie RC V2 měly dlouhé středy křídla a krátké uši. Kvůli lepšímu točení v termice se to muselo dohánět velkým vzepětím uší a ještě většími geometrickými negativy na koncích křídla. Je to však brzda. S rozdělením křídla na třetiny se kroužení letadla výrazně zlepšilo. Krátký střed má i obrovskou výhodu v tom, že jej můžeme daleko více zpevnit a vydrží silné namáhání při vleku. Uši pak mohou být lehčí a celkově má kompletní křídlo nižší hmotnost.

Malá hloubka na konci křídla u Dexe mění rozložení vztlaku po rozpětí a koncentruje jej více v centroplánu, což také přispívá k lepšímu kroužení. Pamatuji si na jedno ze svých prvních koupených kompozitových házedel, které mělo hluboké konce křídla. Každý si z něho dělal legraci, že nelétá kola, ale čtverce. Při dotáčení kruhu se totiž vždy zavrtělo.

Šípovitost křídla je zvolena jako lehce negativní, tedy dopředná. Výsledkem je snížení kolmé složky rychlosti nabíhajícího proudu vzduchu, což se projevuje v klidnějším kroužením. Zároveň se zvyšuje mohutnost ocasních ploch.

Dlouhé trupy jsem si oblíbil z RC házedel (F3K) a z F5J u Vertiga. Bez toho bych si Dexe ani žádný jiný RC větroně neuměl představit. U házedel se díky moderním materiálům mohou výrobci předhánět, kdo udělá kratší gondolu. Krátké předky mají obrovskou výhodu v tom, že s nimi větroň daleko lépe točí a nevadí mu tolik ani změna směru. Je tu však problém s dovážením, proto i chápu řadu výrobců, kteří to stavějí opačně. Dex mně i s kratším dováženým „čumákem“ a dlouhou trubkou vyšel na 430 gramů, takže poměry délek jsou ještě výborné.

U ocasních ploch chci vyzdvihnout svislou. SOP je na Dexovi jednou čtvrtinou pod trubkou po vzoru Boubble Dancera od Marka Drely. Opět z kategorie RCVS víme, že model okamžitě reaguje na povely. Při běžném létání v termice tato vlastnost není až tak důležitá, protože se model stejně snažím řídit jen minimálně. Neskutečná výhoda je to však při přiblížení na bod, obzvlášť když jsou poryvy nebo boční vítr. Jsem rád, že nedávné špatné vyložení pravidel na některých diskusních fórech o SOP pod trubkou rychle korigoval Tomáš Bartovský. Opět si Dexe nedovedu představit bez tohoto prvku.

Některé dotazy jsem měl i na motýlkové ocasní plochy. Podle mého názoru tam nemají co dělat. Určitě se hodí na rychlé modely kategorií F3F či F3B, možná na modely do větru u F5J. Z vlastních zkušeností vím, že tyto malé větroně jsou pak neohrabané. Za S tátou a Tomemběžného letu se to opět příliš nepozná, ale až v krizových situacích. Vadilo mi, že jsem nemohl model při vychýlení na přistání rychle srovnat a navést jej správně na cíl. Další nešvar byl v minimálních rychlostech při kroužení v termice, kdy nevaroval před zhoupnutím. A asi posledním mým problémem bylo najít správné diferenciace poměru výškovky a směrovky pro různé rychlosti a povětrnostní podmínky. Věřím tomu, že ani začátečník z modelářského kroužku by si s tím neporadil nebo ani nezjistil, proč model tak špatně reaguje na povely.

Vybavení Dexe do detailu rozepisovat asi nemusím. Model řídím RC soupravou JETI DC-16. Přijímač mám JETI R5L. V trupu i v křídle mám serva GWS, ale dovedl bych si příště představit i lepší serva KST X06. Směrovka je se servem propojena lanovodem, výškovka má však po vzoru modelů kategorie F3K v sobě dvě torzní pružiny o průměru 0,4 mm a délce 80 mm. Zpět ji tahá pogumované ocelové lanko. Ocelová lanka jsou nutností, protože kevlarové a jiné nitě se vlivem vlhkosti a namáhání velice protahují. Tímto detailem jsme výrazně odlehčili zadní část modelu.

Každý, kdo má Dexe ode mě, dostal jack místo vypínače. Opět to mám na každém svém házedle. Má to obrovskou výhodu – není potřeba otevírat kabinu. Ta může být přilepena, a tím pádem neupadne ani při tvrdším přistání. Konektor jack totiž slouží jako vypínač, když do něho vsuneme plastový trn, a zároveň jako nabíjecí konektor.

Kvůli všem těmto vlastnostem a přednostem si modelu Dex velice vážím. Samozřejmě největší radost mi udělal při prvním oficiálním mistrovství České republiky, kde jsem díky němu a dobrým radám od táty a pomocníků vyhrál základní část a pak i finále.